Imunita
Imunita v imunologii označuje schopnost organismu bránit se proti patogenům
pocházejícím jak z vnějšího prostředí, tak z vnitřního prostředí organismu
(virus, bakterie, nádorová buňka). Imunita spouští imunitní odpověď organismu
vůči patogenům a v určité míře jí disponují všechny organismy.
Základní imunitou disponují rostliny, živočichové ji mají
rozvinutější a řídí ji imunitní systém.
V užším slova smyslu znamená termín „imunita“ naprostou odolnost organismu proti chorobě („imunní jedinec“).
Obranné linie
Imunita má 3 obranné linie, z toho první dvě spadají pod nespecifické obranné mechanismy a třetí obranná linie spadá pod specifické obranné mechanismy.
- První obranná linie je vnější (externí). Patří sem epiteliální tkáně (kůže a slizniční membrány), které kryjí a vystýlají lidské tělo a brání volnému styku škodlivých bakterií a virů s vnitřním prostředím člověka. Dále sem patří výměšky kůže a slizničních membrán.
- Druhá obranná linie je vnitřní (interní). Je spouštěna chemickými signály, které lákají leukocyty k místu, kde je tělo napadeno. Patří sem fagocytární bílé krevní buňky (leukocyty) a antimikrobiální bílkoviny (proteiny), které se bez rozlišení váží na "útočníky", kteří překonali vnější tělesnou bariéru. Následkem této nespecifické obrany vzniká zánět.
- Třetí obranná linie,neboli adaptivní obranná linie, je spouštěna současně s druhou obrannou linií. Odpovídá specifickým způsobem na určité mikroorganismy, nadbytečné buňky těla, toxiny, a další cizí molekuly. Patří sem lymfocyty a protilátky.